OPTIMISTA NOTORIK

Každý si zaslouží druhou šanci. Možná proto, aby se dokázal poučit ze svých chyb. A možná proto, aby své chyby měl možnost napravit. Já osobně moc druhé šance nedávám. Řídím se pravidlem, že přežijí jen silní jedinci. A tací jedou na první dobrou. Nepotřebují další pokusy. Někdy udělám výjimku. Tu, co potvrzuje pravidlo

Třeba ze slušnosti, z nutnosti, z principu a možná z podstaty věci samotné. Když se něco nepodaří hned, následuje občas druhý pokus. Šance – první krok některých lidí, aby druzí mohli zvítězit, mnohdy sami nad sebou. Speciální škola Příbram dostala v září šanci na druhý pokus. Můj soukromý experiment – dokázat jedné mámě, že hrdě, s dostatečnou silou a profesionálním přístupem zvládnou to, co od nich očekává. Co se nepovedlo za dlouhý první školní rok našeho Jakuba.

Věřím, že škola dodrží své motto – Vzdělání je schopnost porozumět druhým – a stane se tak nedílnou součástí života našeho syna. Podstatnou epochou pro vývoj jeho dalších kroků na cestě “za lepším”. To přeci říkají ti, kteří z naší školy odchází. Že jdou na lepší místo.

A já tedy dávám škole druhou šanci. Aby předvedla, že to lepší v sobě má. Jen se jí to nepodařilo ukázat na první pokus.

A když jsme u těch pokusů… Žádný jiný pokus vůbec nepotřebuje SPC. Speciálně pedagogické centrum, kde svou práci velmi dobře odvádí paní Tylšová a paní Zemanová. Dvě dámy, které s láskou, pokorou a moudrostí dokázaly mnohé. Jen díky nim jsme na škole s Jakubem zůstali. Ony vždy byly pevným přístavem v moři zmatků.

Přeji nám všem, kteří dáváme druhé šance, abychom nebyli zklamáni. Přeji rodičům, dětem, učitelům a také panu vrátnému, abychom se dokázali na sebe každý den v naší škole usmát. Možná proto, že škola je taková, jakou ji chceme mít…

Marie Molková